Duben 2014

strniště

21. dubna 2014 v 21:11 | inkognitowoman |  ze života
Čtu špatné básně.
Učím se mluvit pravdu. A jak mi to jde.
Ten náramek, co mi dal, jsem beze slova spálila.
Pohrdám ostatními a nechci uvěřit tomu, že jsem bývala stejná.
Směju se ti poté, co rozbiješ uprostřed parketu půllitr s pivem.
A třebaže ráno utíkám do lékárny pro Postinor, život nemůže být růžovější.

,,Vy se líbáte a já tu chčiju."

Nebude lehké žít znovu jen pro dva dny v týdnu. A už vůbec ne, když se jeden tak vyčerpáme, že nám nezbývá nic jiného, než ten druhý prospat. Ale tvému líbání na předloktí a toužebnému slůvku ,,napořád" se odolat nedá.

A když mě v autobuse žádáš o ruku, derou se mi slzy do očí.

,,Jsi tak tvrdohlavá."