zášť

23. března 2014 v 21:15 | inkognitowoman |  ze života
Snažím se držet se zpátky od minulosti. Neboť kdykoliv, kdy spatřím tvůj obličej, se mi dere vztek pod kůži a přestávám ovládat svoji mysl. Nikdy ti neodpustím nic z toho, co jsi provedl. A nejen mně. Nemá cenu se ti mstít, i když vím, že přesně po tomhle ty toužíš. Nebudu se namáhat. Pouze se ve skrytu duše modlím za to, aby se ti to všechno vrátilo. I s úroky.
A je mi jedno, že shořím v pekle.

Všechno, o čem jsem snila minulý rok touhle dobou, se mi do puntíku vyplnilo. A s přihmouřenýma očima proběhl i ten černoch v posteli.

Píši si seznam instantních vět. Aneb těch, kterými nikdy nic nezkazím.

Pohlcuje mě záhalčivost a já se propadám do hluboké nicoty.
Nevím, co psát.
Pohrdám okolím.
A i přes to všechno v sobě nenacházím odvahu a sílu vyřknout ta dvě slova.
A ne, nejsou to ta, která máte právě na jazyku.
Mýlíte se.
Jako vždy.
Že?
 


Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 29. března 2014 v 22:00 | Reagovat

hej je divný , že to tu komentuji vždy jenom já :D :/ .. přijdeš mi pořád taková záhadná a úplně miluju tvoje články :3 achjo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.