Březen 2014

opojení

31. března 2014 v 20:40 | inkognitowoman |  ze života
Nelze to popsat. Nemáme to teď jednoduché.
A proto, když tu nejsi, cítím ostré bodavé rány do srdce. Pomalu mi odumírají všechny buňky v těle. Krev v žilách se mi zastavuje a srdce přestává bušit. Chci spát. Spát a už se nikdy neprobudit. Nebo aspoň do té doby, než budou zase tvé rty nalepené na těch mých. Než ucítím bušení tvého srdce a na své tváři ucítím tvůj dech.
Tohle nemůže být láska. To je něco víc. Je to opojení druhým člověkem. Je to droga. Je to potřeba, co nelze odložit. Je založená hluboko v orgánech a při vzpomínce na tvou duši cítím slabý třes v hrudním koši a dokážu vnímat jen své hlasité bušení srdce.
Nikdy jsem nevěřila, že něco takového existuje. A vůbec ne v to, že to budu prožívat. A proto se nebojím říct, že

umírám každou vteřinou, co tu nejsi.


zášť

23. března 2014 v 21:15 | inkognitowoman |  ze života
Snažím se držet se zpátky od minulosti. Neboť kdykoliv, kdy spatřím tvůj obličej, se mi dere vztek pod kůži a přestávám ovládat svoji mysl. Nikdy ti neodpustím nic z toho, co jsi provedl. A nejen mně. Nemá cenu se ti mstít, i když vím, že přesně po tomhle ty toužíš. Nebudu se namáhat. Pouze se ve skrytu duše modlím za to, aby se ti to všechno vrátilo. I s úroky.
A je mi jedno, že shořím v pekle.

Všechno, o čem jsem snila minulý rok touhle dobou, se mi do puntíku vyplnilo. A s přihmouřenýma očima proběhl i ten černoch v posteli.

Píši si seznam instantních vět. Aneb těch, kterými nikdy nic nezkazím.

Pohlcuje mě záhalčivost a já se propadám do hluboké nicoty.
Nevím, co psát.
Pohrdám okolím.
A i přes to všechno v sobě nenacházím odvahu a sílu vyřknout ta dvě slova.
A ne, nejsou to ta, která máte právě na jazyku.
Mýlíte se.
Jako vždy.
Že?

TÍHA

7. března 2014 v 21:49 | inkognitowoman |  ze života
Trypofobie. Silná fáze trypofobie.
Popotratové deprese.
Prožívám věci, které neumím logicky vysvětlit.
Cholerické výbuchy.
Pokání.
Je mi zle. A nedokážu poznat, kde opravdové fyzické problémy končí a začíná pouhá paranoia.
Ale třeba se to týdnem v odlišném prostředí změní...

,,Co budem celou tu dobu dělat?"
,,Nejradši nic. Jen ležet, zírat do stropu a tisknout k sobě polštář."
,,Nebuď tak náročná."