snění, jízdy vlakem a štěstí

2. února 2014 v 11:54 | inkognitowoman |  ze života
Občas sama sebe přistihnu při úsměvu.

Směju se tak moc až se mi po tváři kutálejí slané kapky vody.


,,Kdybych věděla, že to bude takhle lehký, udělala bych to už dávno."
,,Nebylo to lehký, vpomínáš?"
,,No jo."
,,A taky moc dobře víš, že bys na to dřív neměla koule."
,,Ale..."
,,Takže buď ráda za to, jak to dopadlo a že se to vlastně všechno stalo samo od sebe bez tvé pomoci."

Tak jo. Jsem ráda. Radši než kdykoliv jindy.
Protože vím, že bych mohla mít cokoliv, co bych přála.
Ale tenhle pocit předčí všechny ty drahé věci, luxusní šperky nebo nejnovější verze iphonů.

Já sním o maličkostech.
O antidepresivní rybičce. Ať už vytetované na tom nejtajnějším místě nebo jen v akváriu.
O starém francouzském telefonu.
O proskleném sprchovým koutě v ložnici.
A o tom, že budu už navždy zažívat ten pocit. Ten pocit, když jedu v noci vlakem od tebe a projíždím prázdným temným městem.
Když si uvědomuju, že právě teď mám všechno. A nepotřebuji víc.

,,Co to má znamenat?!"
Vyhmátla mě. Nikdy jsem ji neviděl takhle zuřit. Oči má vyvalené, rudé tváře a rty se jí rýsují do tvaru perfektního O. Kéž by mi ho tak vykouřila. Pche. Je směšný, že přemýšlím právě nad tímhle, když je mi jasný, že příštích pár týdnů budu mít se sexem útrum.
Zvednutí obočí. Ruce v bok. Výraz alá učitelka na základce. ,,Tak co mi k tomu řekneš?"
,,Co by." Co bych jí měl povídat? Stejně už všechno viděla.
Učitelčin výraz ji z obličeje rychlostí blesku zmizí. Ajéje. Jasně, že mi cvaklo, co bude následovat. Typická ženská.
 


Komentáře

1 Cathy Cathy | Web | 3. února 2014 v 11:29 | Reagovat

Miluju tvoje články ! Vidím v nich kus sebe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.