Prosinec 2013

69 otázek na mou osobu

25. prosince 2013 v 22:20 | inkognitowoman |  seznamy
Nevím proč. Pro koho. Kvůli čemu.
A ani nevím, jestli jich je opravdu šedesát devět..

Věříš v lásku na první pohled?
tohle je složité
stručně - podle mě má láska několik fází a ano, jedna z těch fází může být znatelná již od prvního pohledu
Který člověk tě v životě nejvíc ovlivnil nebo stále ovlivňuje?
pan X
Kdyby si mohl být někým jiným, kdo by si byl?
chci být pouze a jen sama sebou

sladká nevinnost

16. prosince 2013 v 20:04 | inkognitowoman |  ze života
Pamatuji si ten večer, kdy jsem pila stejné víno jako teď. Milovala jsem jako blázen.
Pamatuji si, jak se mi snažil namluvit, že se čtvrtým zářím nic nezmění. A nechtěl mi uvěřit, že ano.
Pamatuji si, jak ses mě ptal, proč právě ty. Nedokázala jsem ti odpovědět. A věř, že to nebylo jen bolestí v krku.
Pamatuji si, jak jsem váhala, když ses mě zeptal, jestli s tebou chci být. Ale nelituji toho.
Člověk se má učit. Z chyb. A když ne teď, tak kdy?

,,Mělas' pravdu."
,,Já vím."
,,Ale jsem rád, že jsem se o tom mohl přesvědčit sám."

Nevím, zda je lepší být s někým, kdo se k vám nehlásí, stydí se za vás, nemám zájem o čas s vámi nebo s někým, kdo vás miluje ještě více jak vy jeho.
Možná řeším blbosti.

,,Přestaň. Nebo tu zůstanu přes noc."
Jsem ráda, že jsi zůstal.
,,Jak se cítíš?"
,,Jak bych se měla cítit?"
,,Notak, vím jak to s tebou je."
V tom případě toho o mně víš asi víc než já.

,,Ukaž mi ty jizvy."


svěrací kazajka

10. prosince 2013 v 20:31 | inkognitowoman |  ze života
,,Budeš mi hrozně chybět."
,,Nemyslím si."
,,Já taky ne."
,,Utop se."

Čerpám inspiraci ke psaní z dámských parfémů.
Možná proto jsou mé články tak stereotypní.

Poprvé v životě chci sníh.

Píšu si seznam písniček, které chci nechat zahrát na pohřbu.
Nejsem smutná, netrpím depresemi, nemám strach.
Jen si zajišťuju budoucnout.

,,Jsi zlatá."
A ty můj centík pro štěstí. Z hliníku.

A Pane X, je mi líto, ale už ti nevěřím ani slovo. Už jsem se spálila tolikrát...
Ale to neznamená, že tě nemám ráda.


Příprava na večer s velkým V.

nechci, aby tohle někdo četl

7. prosince 2013 v 13:46 | inkognitowoman |  ze života
Neměla bych ti psát další článek, neměla bych na tebe myslet.
Neměla bych vzpomínat.
Ale vzpomínky jsou nekonečné.

Každý krok k tobě, ať už jakýkoliv, cítím stejně jako před dvěma lety. Táhne mě to vší silou k tvé duši, k tomu, jak ses choval dřív. K tomu, jakého jsem tě znala. Ale proč?

Snažil ses mi ublížit, když jsi použil ,pana X'? Ty víš, o čem mluvím.
A myslíš, že mě to nesebralo?
Myslíš, že to nebolí? Ty každodenní otázky ohledně tebe, ty chladné pohledy a i to, jak o tobě všichni mluví?
Pokud jsi tohle chtěl, tak ti gratuluju.
Povedlo se ti to. A jen jsi tím potvrdil to, že naše rozhodnutí bylo správné.

Ale i přesto, jaký odpor k tobě po tom všem chovám, se nedokážu zbavit pocitu, že jsi pořád někde uvnitř mě.

Máš pravdu, změnil se mi pohled na svět. Vím, že dávat někomu druhou šanci je blbost.
Nelituju toho, že jsem ti ji dala. Vlastně dala toho víc mně než tobě.
Člověk se může zdát na povrchu jako někdo úplně jiný, ale uvnitř se skrývá ta stejná duše jako před dvěma lety.
Proto mi odpusť, že jsem ti nedokázala věřit.
A tvoji snahou o to mi ublížit, jsi jen potvrdil to, že jsem dělala dobře.

P.S.: Ano, mám stále tvoje trička. I plyšáky. A kelímek ze Starbucks mi leží na stole. Ani nevím proč.

možná

4. prosince 2013 v 20:59 | inkognitowoman |  ze života
Po dvouhodinové anglické debatě s mým milým jsem zjistila, že totálně neumím anglicky.

Víš, nenazývám tě sprostou nadávkou schválně. Ale když ji použiju, každej už ví, o kom je řeč.
Je mi tě líto. Mrzí mě to, co si budeš muset prožít. Ale nedokážu tomu zabránit. Kdo by mi věřil?

I přes to všechno cítím v srdci velké prázdné místo, když si na tebe vzpomenu.
I přes to všechno cítím ráno sevření v žaludku, když tě sleduju přes špinavé sklo autobusu.
A vážně netuším, proč skoro pokaždé, když se podívám na hodiny, je 16:42.

Učíš mě být silnejší a silnější.
A i přes tvoje neustálé urážky cítím, že to tak má být.
Bodej do mě, rej do mě, urážej mě.
Vím, jak to myslíš.
Znám tě.
Znám sebe.

Ale možná je tohle všechno jen iluze, které věříme.
Možná si nejsme vůbec podobní.
Možná se naše cesty rozejdou z důvodu, že se vůbec neznáme.
Že neznáme sami sebe..