nadrženost a spálená krev

22. září 2013 v 20:59 | inkognitowoman |  ze života

,,Proč ho tak trápíš?"

Je mi zle při představě, že tě ztratím.
Ale je zvláštní, že náhodný člověk o mně ví víc než ten, kdo by mě měl znát nejlépe.

Dostávám se z fáze histerie do naprosté lhostejnosti.
Nechápu to, co se kolem mě děje a popravdě se to ani pochopit nesnažím.

Líbí se mi ten moment, kdy se oba najednou smějeme a všechno vypadá zase tak fajn jako dřív.
Je to jako na koncertě ze kterého nikdo nechce odejít a dožaduje se další písně.
Jako když nastávající matka porodí potomka a do očí se ji hrnou slzy.
...
Ale mrzí mě, že to po pár vteřinách končí..

Nevím, co mám dělat. Přitom mi každý radí jednu a tu samou věc.
Ale ne. Nedokážu to.
Aspoň ne teď.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.