Jsem šťastná. A tečka.

10. března 2013 v 18:45 | inkognitowoman |  ze života
Z repráků se nahlas ozývá Mechanik.
,,Tohle nemyslíš vážně ne?"
,,Musim se nějak odreagovat ne?"
Za chvíli ve dveřích s kufry.
,,Ty někam jdeš?"
,,Sbalil jsem ti kufry a objednal letenku do Paříže, běž se odreagovávat tam."
Je tak milej.

,,Všechno nejlepší k narozeninám."
,,Hm, děkuju."
,,Ty nejsi šťastná?"
,,Z toho, že jsi mi dala proutěnej košík na houby?"
Asi bych se měla naučit udělat si radost z maličkostí. Ale tohle fakt nešlo.

Začínám používat rudou rtěnku a malovat si linku na očích.
První reakce milého na moje linky?
,,Vau, tak takhle rovnýho ho nemám ani já."

,,Vyhládlo mi z tebe."

,,Já tě nechápu, ten, kterýho miluješ, má jinou, nejlepší kamarád tě nejdříve opustil a pak pošpinil, svoji nejdražší nevěříš a tvůj soukromí život taky za nic nestojí."
,,A ta pointa je kde?"
,,Nikde, jen jsem ti to takhle vždycky chtěl říct."


A nevím co ti přijde divný na tom, si od tebe půjčovat brýle. Tak se chci občas vcítit do tvý kůže, no.
 


Komentáře

1 lovitka lovitka | 17. března 2013 v 22:53 | Reagovat

Jaj, ten poslední rozhovor mě rozesmál. Upřímnost nade vše :D

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 18. března 2013 v 21:04 | Reagovat

Pobavil mně článek... ale musím si zabrečet štěstím, páč: "Ty mě máš mezi oblíbenýma?" ^^ :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.