Březen 2013

menší výlev myšlenek

25. března 2013 v 20:46 | inkognitowoman |  ze života
Cílem hádky není poštvat si druhého proti sobě, ale najít řešení, které vyhovuje oběma stranám. Ale mně přijde, že vymýšlením kompromisů trávím většinu času a nezbývá mi místo na to, prosadit si vlastní názor.
Většinu času trávím přemýšlením nad tím, jak nezahodit ideály a všechno nevzdat jako dřív. Děsí mě představa, že bych měla znovu prožívat to samé. Ležet v posteli, křičet do tmy, volat znovu to neexistující číslo a doufat. Vím, že musím jednat.
Ale otázky jsou nekonečné. Jak mám jednat, když první krok musíš udělat ty? Mohu být jakkoliv odtržená z reálného života, ale kam se dostanu, když ty zůstaneš tam, kde jsi? Kam nás to posune?
Ptáš se mě na složité otázky na které neznám odpověď, nebo spíše nechci znát. Bojím se svojí vlastní odpovědi, bojím se co ji bude následovat. Nevím, zda to takhle cítím jen já nebo i ty sdílíš podobné názory. Každopádně tě prosím o vysvětlení. Nemusíš nic měnit, pokud nechceš. Jen mi řekni, co pro tebe náš vztah znamená a co plánuješ do budoucna.

vždy začínejte do sebe

21. března 2013 v 20:04 | inkognitowoman |  ze života
Po celkem náročném týdnu jsem přišla na celkem důležitou věc, hrající v životě velkou roli a to, že vždy musíme začít od sebe. Nemusíte na sobě hledat jen chyby, ale většinou to bývají ony, které vám brání naložit s životem jinak.
Máte pocit, že už nejste pro svého přítele dost dobrá a že jsi našel jinou, lepší? Nevyčítejte mu to. Mohla jste se změnit, mohl vás přítel začít vnímat už jako stereotypní část dne. Proto začnete od sebe. Když budete křičet na něj, nic tím nezlepšíte. Snažte se být tou nejlepší přítelkyní na světě, široké kalhoty vyměňte za sukně, buďte vy ta, co navrhuje experimenty v posteli a nebo se na něj místo věčného mračení jednou usmějte.
Problémy ve škole? Nadávání na učitele vám nepomůže. I přesto, že jem ožná uspokojící pocit přemýšlet nad tím, jaké by to bylo, kdyby na zítra onemocněl, bůhví jestli jen to, ale nikam vás to neposune. Musíte si uvědomit, že jste to vy sami, kdo si škodí a smířit se s tím, že i když může být učitel jakkoliv špatný nebo nepříjemný, jedině on sám se svojí vůlí dokáže změnit.
Někdo vám něco nechce říct? Zamyslete se nad sebou. Proč vám to tají? Bojí se, žev ám ublíží? Jste urážlivá osoba? Nebo se jen bojí, že to všechno vyslepičíte jako dřív?
Možná to není nejlehčí, ale zamyslete se. A buďte k sobě upřímní, nemá cenu si nalhávat, že máte vždycky pravdu. Protože nemáte.

Jsem šťastná. A tečka.

10. března 2013 v 18:45 | inkognitowoman |  ze života
Z repráků se nahlas ozývá Mechanik.
,,Tohle nemyslíš vážně ne?"
,,Musim se nějak odreagovat ne?"
Za chvíli ve dveřích s kufry.
,,Ty někam jdeš?"
,,Sbalil jsem ti kufry a objednal letenku do Paříže, běž se odreagovávat tam."
Je tak milej.

,,Všechno nejlepší k narozeninám."
,,Hm, děkuju."
,,Ty nejsi šťastná?"
,,Z toho, že jsi mi dala proutěnej košík na houby?"
Asi bych se měla naučit udělat si radost z maličkostí. Ale tohle fakt nešlo.

Začínám používat rudou rtěnku a malovat si linku na očích.
První reakce milého na moje linky?
,,Vau, tak takhle rovnýho ho nemám ani já."

,,Vyhládlo mi z tebe."

,,Já tě nechápu, ten, kterýho miluješ, má jinou, nejlepší kamarád tě nejdříve opustil a pak pošpinil, svoji nejdražší nevěříš a tvůj soukromí život taky za nic nestojí."
,,A ta pointa je kde?"
,,Nikde, jen jsem ti to takhle vždycky chtěl říct."


A nevím co ti přijde divný na tom, si od tebe půjčovat brýle. Tak se chci občas vcítit do tvý kůže, no.

nahoře bez

7. března 2013 v 13:46 | inkognitowoman |  ze života
I přesto, že jsem to v sobotu asi trochu přehnala a teď mi nezbývá nic jinýho než jen ležet v posteli a snít o tom, že jsi tu se mnou a drtíš mě v Člověče nezlob se, jsem relativně šťastná.

Fascinuje mě tvoje ubohost více než malý dítě rozmnožování krav. Věděla jsem, že jednou přilezeš, ale že to bude tak brzo? Každopádně, já se ti ozývat nebudu. A třeba se postav na hlavu.

Pokud čekáte nějaké další novinky, nedočkáte se. Moje duše si vzala na pár dní dovolenou. A já jen doufám, že si tam najde nějakýho sexy černocha a přiveze ho sem do týhle díry.

Přejte mi to.

forum dual mall 2013

2. března 2013 v 20:40 | inkognitowoman |  fotografie


více v celém článku

jsem na dně nebo v nějaký alternativní realitě, kterou nechápu

1. března 2013 v 21:20 | inkognitowoman |  ze života
I přesto, že si snažím namluvit, že to tak není, stále prožívám každý den taková muka ze strachu jako dříve.
Už nezvládám ten odpornej třes v rukou, když mě popadne úzkost.
Moc přemýšlím o tom, co si o mně kdo myslí.
Přestala jsem s okolím komunikovat už úplně a upnula jsem se na osobu, kterou teď týden neuvidím.
Uvědomila jsem si, že dělám chybu. Hrozně obrovskou.
Následující týden bych chtěla si protřídit myšlenky, abych mohla zase přijít do společnosti s úsměvem a bez tendence utíkat pryč. Bojím se, že to nevyjde.
Přemýšlím o změně působiště více než dřív. Nedokážu si představit dalších X let s někým, kdo o mě nestojí a já nestojím o něj.
Lidi za mnou začali chodit pro radu. Na cizí problémy jsem expert, ale ty svoje vyřešit nedokážu.
Nejsem si jistá city k jisté osobě. Vlastně si v poslední době nejsem jistá ničím.
Chtěla bych znovu najít svoji, už dávno ztracenou, hrdost. Proto vždy čekám pět vteřin než ti zvednu telefon.
Přála bych si nebýt úplně na dně a mít někoho, kdo by mě z něj dokázal dostat.

A přála bych si napsat apoň jedinej článek bez úkápnutí slzy.