Únor 2013

milý pane X

27. února 2013 v 19:43 | inkognitowoman |  věnované
Milý pane X,

Už je to pár dní, co jste si mě přestal všímat, viďte? Teda spíš jste to nahrál, aby to tak vypadalo a když jsem tedy přistoupila na vaši hru, tak jste ze mě udělal tu zlou, co vás opustila. Budiž, co se stalo, se stalo, jdeme dál. Od té doby, co jste na mě už údajně zapomněl a uvědomil si, že jsem vám jen ničila život, si ale v hlavě pořád přehráváte naše společné chvíle, snažíte se na nich hledat to špatné a i na mě najít něco ošklivého, ponižujícího, co by mě zničilo. Zároveň se honíte za tím objevit na sobě něco pozitivního, čímž byste se ospravedlnil a já zůstala ta špatná.

Říkáte si, že to, co tu píšu není pravda? Že si jen zase hraju na tu chytrou a usiluju o výhru? Opravdu si to myslíte? Nebo jste si to všechno začal namlouvat jen proto, že jsem byla konečně šťastná a vy jste se rozhodl mi zničit život?

Nebojte se, chápu vás. Nemusíte se začínat smát, abyste znovu dokázal, že tohle co píšu, vás nezajímá, ba dokonce i otravuje. Chápu, že by jste si přál, abych teď byla u vás. Aby mé nejlépe nahé tělo splývalo s tím vaším. Nebo abyste jen mohl slyšet můj hlas a vychutnával si ten pocit, že se mnou můžete dělat, co vás napadne. Také chápu že vaše dychtivost po tom mě urážet je jen obhajoba všech vašich dřívějších činů. Všechny naše společné večery berete proti mě jen z jediného důvodu. A vy ho víte.

Tímto vám nechci nařizovat, že mě máte přestat obtěžovat nebo snad začít obdivovat, jen byste si váš příští plán mohl lépe promyslet. Protože já ho prokloukla. A myslím, že nejsem sama.

Proto ze sebe prosím nedělejte ještě ubožejšího než jste. Tím vás nechci nijak urazit, pomluvit nebo pošpinit. Pouze upozorňuji na fakta, která jsou mi, bohužel, až moc jasná.

Děkuji, že jste mě vyslyšel.
S pozdravem, Ta už dávno ne vaše.

projevy zoufalství se neprojevují

23. února 2013 v 20:30 | inkognitowoman |  ze života
Uvažuji nad tím, zda je poslouchání Michala Davida, nakupování podprsenek a čtení facebookových statusů od naivních holčiček o tom, že všichni chlapi jsou svině a že asi změní orientaci celý víkend projev zoufalství nebo jen prostě nechuť něco dělat.

Nemám strach. Jen obavy.
Je až děsivé prožívat do puntíku to samé co dřív. Je to jako nekonečné deja vu s nadějí na lepší konec.

Potřebovala bych se opít. Jenom trošišku. Vím, že nemůžu, ale...
... porno je taky do 18 zakázaný a každej malej fracek na to kouká.

,,Nazývals' mě šlapkou? Teď teprve uvidíš jaká šlapka dokážu bejt."
Já fakt nevím, nejradši bych ti vážně rozbila hubu.

Nebojím se vztahu. Nebojím se lásky. Jsem připravená. Netrápím se. Ano, tak to je.
Ale možná, že kdyby to tak fakt bylo, tak bych si to nemusela pořád dokola opakovat.

zapomenout

21. února 2013 v 19:22 | inkognitowoman |  poznatky
kousnout se do rtu
zadržet
slzy
snažit se
zapomenout
na to
co mě mrzí

zvládnout vztek
a vypnout
mozek
zapomenout na
špinavé město
plné
trosek

přála bych si
utéct
křičet
řvát
zapomenout na to
že jsi mě měl
rád

vymazat všechny šrámy
jizvy
z těla
zapomenout na to
že jsem tě kdy
chtěla

primitivní kecy bez kousku banality

20. února 2013 v 20:57 | inkognitowoman |  ze života
ve dne moc velké světlo
v noci moc velká tma

uvnitř moc velké horko
venku mocný chlad

společnost nepříjemně hlučná
samota příliš tichá

přála bych myslet
že mi nic neuniká

To jsem opravdu jediná, kdo ještě volá z telefonních budek?
Ale z oplzlých telefonátů už jsem vyrostla. Nebo je už prostě nepraktikuju tak často.

,,Víš, teď máš jenom dvě možnosti."
,,Hm, povidej."
,,Buď do toho praštit nebo s tim praštit."
Beru druhou možnost.

Po dlouhé úvaze jsem usoudila, že moje fotky se spíše než aktům podobají fotograficky ztvrárněnému pornu.
No dobře, po dlouhém rozhovoru s bývalým přítelem.
Proč se s ním vůbec bavím?

pochroumané vzpomínky

17. února 2013 v 20:26 | inkognitowoman |  poznatky
déšť
blesky
hromy burácí
stojíme tu
nejsme jen nějací
trapáci
jsme to my
já a ty

stojíme dál
nevíme
co čeká nás
silný vítr
sníh
pohltil náš čas

a teď stojím tu
vzpomínám
na srdci šrám
na tsunami
na hurikán
co zbyl nám


rozmlátim ti hlavu o stěnu a pak zavolám hasiče

15. února 2013 v 21:50 | inkognitowoman |  ze života
Stáhla jsem si album trochu tvrdší muziky.
,,Tak kdo tě zase nasral?"
Je pravda, že něco tvrdšího poslouchám jen, když mě někdo naštve.
Ale nemusí z toho všichni dělat unáhlený závěry.
Kdyby můj vztek přeci jen nechtěl přestat, mám povolený tě shodit do řeky a zavraždit všechny svědky.
Děkuju.

Miluju ten pocit, když ze sebe večer svleču všechno oblečení a nechám na své nahé tělo dopadat ledové kapky vody. Pomáhá mi to zapomenout. Zapomenout na tvoje chamtivé ruce plazící se po mém třesoucím se těle, na moji minulost.

Možná, že jsi to ty právě ty, kdo mě z těhle sraček dokáže dostat. A možná, že to znovu nevýjde a já skončím zase tam, kde jsem začala.

,,Nejsi hloupá. Jen líná."
,,Ehm."
,,No a občas výbušná a namyšlená.. a se sklony ke kurvení se."
Tak teda děkuju.

Nemá cenu ti lhát, dělat ze sebe hrdinku nebo se obhajovat. Prostě mi ubližuješ. Naschvál. Pořád. Vším. A ty to víš. A nesnáším ten tvůj úsměv, když mě vidíš brečet.
Vím, že bych do sebe neměla nechat srát ostatní lidi, ale co asi tak můžu dělat?
Když vynecháme žiletku.

masturbace, hrdost a pomluvy

8. února 2013 v 21:54 | inkognitowoman |  ze života
Po dlouhé úvaze jsem usoudila, že se chováš permanentně jako já když mám krámy.
Vážně nechápu, o co ti jde a po dnešku to snad ani vědět nechci.
Máš dvě tváře. Jednu tu, kterou chceš abych viděla já a jednu tu, kterou chceš, aby viděli ostatní.
A já vážně nestojím o to být s někým, kdo se chová jako největší zlatíčko, ale za rohem mě veřejně ponižuje.
Takže asi tak.
,,Co ty vlastně děláš, když nekoukáš na telku nebo se neučíš?"
,,No.. brečim."

Nemá cenu si nadávat, dobře vím, do čeho zase padám.
Moc dobře vím, co to obnáší.
Ale teď to bude jiný.
Musí.
A pokud ne, tak už si vážně hodim mašli.

Je mi jasný, že se Pan Y se s svou milou (hahaha) nerozejde. To je vyloučený.
Prostě to bude hrát na obě strany. Jako dřív.
A já se zase nechávám.
Co se dakra stalo s mojí hrdostí?!
Kecám, hrdost jsem ztratila už na základní škole.

,,No chápeš to, on udělal tohle a tohle a já mu řekla tohle a ona mi odpověděla tamto a on si teď myslí támhleto, no prosimtě, co mam dělat?"
,,Zkus masturbaci."

idylka

8. února 2013 v 21:54 | inkognitowoman |  fotografie
//celý článek//


je to jed

1. února 2013 v 16:26 | inkognitowoman |  ze života
Zjistila jsem, že jediné co mě zabíjí je přemýšlení.
Pokud teda nepočítám kouř z cigaret a žiletky.

Přestat ztrácet čas ztrácením času se mi daří. Ale bohužel to tak nevidí i ostatní.

Dělat nevinnou je lehčí než se postavit čelem k pravdě. Proto se radši ptám než abych řekla co všechno vím.

Docela se mi po těch tvých silných rukách stýskalo.
I když bys je příště mohl položit někam jinam.

Jsem na sebe pyšná, že jsem ti dokázala všechno sdělit, ani jednou se nezakoktat a neříct jenom ,nevim'.
To co se stalo potom, na to už pyšná nejsem.

Ale co, všechno nemůže bejt dokonalý.